Válka umění: Tvořit z nitra nebo jen pro algoritmus?

Můj TikTok už nasbíral několik stovek videí, která jsem vždy chtěl paralelně sdílet i na můj Instagram. Jenže ejhle – moje rozvětvená mysl a nespoutané myšlenkové pochody vedou k tomu, že videa mají minimálně několik minut. Na TikToku to nevadí, protože tam neustále navyšují limity. Dnes už lze nahrát videa dlouhá 10 minut, možná i víc. Instagram se ale donedávna držel konceptu krátkých videí, a omezení na 90 vteřin mi znemožňovalo nahrávat tam můj "přechytralý" obsah. To je teď minulostí. Instagram povolil alespoň tříminutová videa, takže tam konečně můžu zpětně nahodit část starší tvorby.

Po tomto malém reklamním úvodu na můj IG pojďme k něčemu hodnotnějšímu.

Když si chcete vyčistit hlavu: historické eposy vs. romantické jednohubky

Většinou čtu naučné knihy, takže nemám moc oblíbených autorů beletrie. Příběhové čtení ale občas přijde vhod – třeba večer, když potřebujete "vypnout" před spaním. V poslední době mě hodně baví Souboj s bohy od Stevena Pressfielda. Pressfield je můj favorit v historických válečných románech. Jeho mistrovské dílo Ohnivá brána popisuje bitvu u Thermopyl a tvrdý spartský výcvik. Dalším skvělým kouskem je Poslední z Amazonek, román inspirovaný mýtem o bojovných ženách. Souboj s bohy se tentokrát zaměřuje na Peloponéskou válku – má o něco nižší hodnocení, ale pořád stojí za to.

Pressfield čerpá z historických faktů, ale doplňuje je vlastními interpretacemi a tvoří působivý svět na pomezí reality a fikce. Jeho styl je zábavný, ale místy i docela náročný. Proto k doporučení tohoto maskulinního, drsného čtení přihodím i něco z opačného spektra. Julie James píše romantické, vtipné knihy – nenáročné, ale ideální, když se chcete zasmát nebo si dát něco čistě pozitivního. A pokud hledáte tip na dárek pro romantickou knihomolku, tady máte odpověď.

Umělecká válka: tvořit pro sebe, nebo pro algoritmus?

Teď se ale vraťme k Pressfieldovi. Kromě románů napsal i jedno výjimečné naučné dílo – Válku umění. Tato kniha se soustředí na boj s vnitřním odporem, který brzdí kreativní proces. Odpor může mít podobu hluboce zakořeněné nejistoty, pochybností, nebo jen obyčejné lenosti. Psaní těchto řádků je pro mě vlastně způsob, jak svůj odpor porazit.

Jedna z nejsilnějších myšlenek knihy je koncept "umělecké prostituce". Pressfield tím označuje situaci, kdy autor přestane tvořit podle svého srdce a začne psát, malovat, natáčet jen proto, aby se to prodávalo. Stává se otrokem publika – což nutně není špatné, pokud mu to vyhovuje, ale může se tím zpronevěřit svým ideálům.

A tady to začíná být osobní. Vím přesně, o čem Pressfield mluví, protože jsem si to vyzkoušel na TikToku. Jakmile pochopíte, jaký obsah má úspěch, začnete objevovat určitý "blueprint" – vzorec, který zaručeně funguje. To je skvělé, pokud jste marketér. Horší je to, pokud se považujete za umělce. Jakmile totiž víte, co algoritmus a publikum chtějí, je těžké odolat pokušení tvořit jen to, co se líbí většině.

Do hry vstupuje ego. Každý chce úspěch. Vysoká čísla, lajky, komentáře, sledující – to všechno přináší okamžitou validaci. A právě tady je rozcestí:

• Buďto se podřídíte trendům a budete dělat obsah, který "frčí", ale možná vás vnitřně neuspokojuje.

• Nebo půjdete svou cestou, tvoříte autenticky, ale oslovíte menší, specifickou skupinu lidí.

Druhá cesta je náročnější. Znamená méně lajků, menší dosah, ale zato hlubší spojení s lidmi, kteří jsou na stejné vlně.

Vědomá volba mezi provokací a hodnotným obsahem

I já jsem se nechal ovládnout egem. Občas jsem dělal videa schválně kontroverzní nebo dramatická, protože vím, že vyvolají reakce a přitáhnou masy. Ale právě Válka umění mi pomohla si uvědomit, že tím zrazuji své vlastní hodnoty.

Stojím teď před rozhodnutím: vytvořit negativní video, které vyvolá bouřlivé emoce a nasbírá desetitisíce zhlédnutí? Nebo raději natočit neprovokativní, "niche" video, které sice osloví méně lidí, ale bude pozitivní a hodnotné? Snažím se přiklánět ke druhé variantě.

To ale neznamená, že si občas neudělám radost a neporuším pravidla – protože prostě můžu. :-)) Ale chci se vědomě vracet k hodnotnému seberozvojovému obsahu bez zbytečných provokací.

A pokud i ty něco tvoříš, zkus se zamyslet: tvoříš to, co chceš ty, nebo to, co chce trh? Jaký má smysl dělat něco, co nevychází z tvého nejautentičtějšího nitra?

Tento blogový zápis možná nebude populární. Ale je upřímný. A pokud tě inspiruje k tomu, abys i ty tvořil podle sebe, bez kompromisů, pak měl smysl.

----------

(Tento článek je postem z blogové sekce Zápisky progresu)