20 tipů, které bych dal svému dvacetiletému já

Bude mi 30 let. Brzo. A i když mě to trošku stresuje, našel jsem na tom pozitivní stránku věci, a to že teď můžu psát z pozice pseudo-autority "zkušeného třicátníka" a poučovat kohokoliv, kdo je mladší. Trošku zodpovědně jsem začal u sebe a řekl si: "Kdybych teď jako třicátník potkal své dvacetileté já, co bych si poradil?". Vynechal jsem nějaké úvahy nad tím, co bych udělal jinak, co bych nezkazil, a podobné krátkodobé nebo jednorázové "co by, kdyby?" a zaměřil se na dlouhodobé vzorce chování. Představil jsem si, že jsem teď vstoupil do stroje času, vrátil jsem se do mého pokoje, kde je mimochodem hrozný bordel, a můžu zde nechat seznam aktivit. Jak bude vypadat? Tento můj osobní brainstorming mě dovedl ke shrnutí 20 bodů, které bych zařadil do svého programu nebo je naopak vyškrtl. Budiž všem dvacetiletým čtenářům možnou inspirací.

• Pořádně spát - Tohle je věc, která mě napadla jako úplně první. Všechny ty mejdany, kdy člověk zůstane vzhůru celou noc a pak jde do školy jsou ve dvaceti pohoda, ale rozhozený spánkový režim za to nestojí. Nedostatečný spánek ovlivňuje jak naše fyzické, tak i mentální aktivity. Slabší vůle, větší sklony k úzkostem, rozhozené hormony, nízká motivace i celkově oslabená psychická odolnost. To je pár věcí, kterými vás můžu postrašit. Není dobré ani šidit spánek kvůli iluzi, že hrozně makáte a dřete na svých cílech, protože nekvalitní spánek vás dříve nebo později dožene a zničí vaši produktivitu. Nikdo ve dvaceti nechce spát jako důchodce, ale je možnost držet to v určité míře a když to není opravdu nutné tak zbytečně neponocovat, držet určitý režim a chodit spát i vstávat stejně (nejlépe se západem a východem slunce).
  
  
• Cvičit - Jakkoliv. Ať to jsou bojové sporty, pilates nebo klidně stolní tenis. Důležité je hýbat se. Když už nic jiné, tak si alespoň na pravidelné bázi dávat dlouhé procházky. Je to přirozený pohyb a každý kilometr chůze má svůj význam. Ve svém těle strávíte celý život a potřebujete, aby vás v krizi podrželo, ne zradilo.
  
  
• Otužovat se - Já vím, že tohle teď čtete všude. Z Wim Hofa se stala celosvětová celebrita a každý koho jen trošku líznul seberozvoj píše o otužování jako o zázraku. Já k tomu dodám jen to, že otužování má smysl, když posloucháte své tělo a neměříte své výkony s nikým jiným. Každý máme své tempo. Tuto zimu jsem viděl nespočet lidí, kteří začali v listopadu a v lednu vysekávali díru do ledu, protože to vypadá hrozně "cool" na Instagramu. O tom to není. Dáte 10 vteřin ve studené sprše? Skvělá práce, tohle není závod. Zároveň je důležitější konzistence než to, že jednou za tři měsíce vlezu na minutu do zamrzlého rybníku.
  
  
• Mít koníček - Jakýkoliv zájem, který nám umožní investovat do něj své úsilí, a především naši vášeň. Naše záliby dávají životu smysl, zároveň jsou určitou protiváhou stresu z jiných oblastí života, jako je práce nebo vztahy. O tom, jak správně zvolená záliba, kterou děláme s nadšením, zvyšuje naši atraktivitu pro opačné pohlaví jsem psal v tomto článku.
  
  
• Tvořit si rezervu - Tohle nikdo ve dvaceti nechce slyšet. Ani já jsem nechtěl. Ale ono to není tak složité, ani to nebolí. Stačí jen pravidelně něco málo "ulejt" stranou, člověk v tom nemusí hledat vědu. Nemusíte kupovat Bitcoiny, ani se přihlašovat na webinář od týpka, co si pronajal Ferrari, ale ve skutečnosti bydlí u mámy ve sklepě. Nemusíte se snažit trefit jackpot, vy sami a váš potenciál je jackpot. Určitý "finanční polštář" vám pomůže cítit se bezpečně a mít klidnější spaní.
  
  
• Dělat nezodpovědné kroky - Abych vás trošku povzbudil po tom předchozím konzervativním bodu, zde se podíváme na pravý opak. Ve dvaceti si můžete dovolit více riskovat. Proto je dobré neodkládat věci, po kterých člověk touží, i když obsahují určitou míru rizika. Ať už jde o stěhování, cestování, změnu práce, zážitky či zkoušení nových věcí. Čím starší je člověk, tím více hromadí majetek, zabředává "do hnízda" a přibývá věcí, které nás drží v určitém statusu quo. Když budete odkládat, skončíte jako člověk, který bude říkat: "Víš, já bych rád na tu cestu po Africe, ale víš manželka/v práci mi nedají volno/hypotéka se sama nezaplatí/splácím auto/doplň libovolnou výmluvu.
  
  
• Psát si deník - Někdo je grafoman jako já, a tak popíše klidně pět stránek, někomu stačí dva řádky. Psaní deníku je skvělým způsobem, jak se ohlédnout za uplynulým časem a vidět, jaké vnější i vnitřní změny v našich životech probíhají. Nejde o rozsah psaní, i když si člověk napíše jen jednou větou tu nejvýraznější věc ze dne, má to smysl. Případně je možnou variantou psaní deníku vděčnosti. Každý den napíšu minimálně jednu věc, za kterou jsem vděčný. Vliv na psychiku je při dlouhodobém používání znatelný.
  
  
• Psát si vize - Když už jsme u psaní, skvělou technikou je i psaní vizí. Vezmu pero a papír a pěkně ručně si napíšu kam mířím. Ano, všichni ve dvaceti nesnášíme, že se musíme naučit odpovídat na pohovoru na otravné "Kde se vidíte za 5 let?", ale ono to má něco do sebe. Popiš svůj život v roce 2026. Kde pracuješ? Jak vypadáš? Co děláš? Co vlastníš? Jak se cítíš? Ručně napsaná vize dává našeho životu vědomí, že víme, kam směřujeme.
  
  
• Zaměřit se na zuby - What? Co je tohle za seberozvojový tip? Zuby jsou nesmírně důležitá část těla. Ať už si to přiznáme nebo ne, tak je to jeden z prvků, podle kterého nás naše okolí soudí, od čehož se může odvíjet i respekt, který nám věnují. A nejde jen o vzhled, ale především o jejich skutečné zdraví, protože kousat potřebujeme celý život. Dříve jsem používal trapné výmluvy, jako že se mi zuby rychle kazí, že to mám dědičně, apod. Ale realitou byla špatná technika čištění, pravidelné vynechávání nepravidelných preventivních prohlídek a celkově flákačský přístup. Všechno tohle mě přivedlo k nápravám, které stály nespočet času, dost bolesti, vyšší desítky tisíc korun a ještě zdaleka nejsem u konce. Přitom opravdu vše lze podchytit prevencí. Správná technika čištění, návštěvy dentální hygieny, používání mezizubního kartáčku/dentální nitě a pravidelné docházení na preventivní prohlídky.
  
  
• Omezit sledování porna - S termínem #Nofap jste se možná setkali. Jde o různá hnutí či výzvy, které se snaží muže zbavit závislosti na pornu. Proč? Protože muži jsou sice evolučně nastaveni na rozsévání, ale nemají trávit denně hodinu "venčením lachtana" u počítače a umisťováním svého genetického materiálu do koberce pod stolem. Masturbace u porna ovlivňuje jak náš sexuální život, tak i "drive" v osobním a pracovním životě. Tyto umělé dopaminové bomby a instantní odměny jsou něčím hrozně zrádným. Neříkám "žijte jako mniši". Osobně jsem se sám ještě nedostal do fáze, kdy bych porno úplně vyškrtnul ze svého života. Ale zkuste alespoň monitorovat a omezovat čas, který této kratochvíli věnujete. Můžete tak předejít rozvinutí opravdu destruktivní závislosti.
  
  
• Používat kondom - Když už jsem mluvil o tom rozsévání, nutno dodat, že když už půjdete pro sex do skutečného světa, chce to trochu zodpovědnosti. "Ale s gumou to není ono!" Jasný, je to jako lízat zmrzlinu přes igelit a tisíc dalších přirovnání. Pokud máte stálý monogamní vztah, není kondom tak nutný. Pokud ale "sbíráte skalpy" a chcete si trošku užívat, je na místě dát přednost bezpečí před komfortem. Pokud sbalíte holku v baru, stejně ten zážitek nebude nikdy úplně 100 % a kondom vám aspoň zaručí, že to nebude mít dohru v podobě alimentů nebo nepříjemného rozhovoru na určitém oddělení.
  
  
• Vnímat, jak dýchám - Nejdůležitější věc našeho organismu a kolik lidí ji naprosto ignoruje. Není v tom nic složité, kolikrát je ten hlavní bod vnímání. Naučit se dýchat správně a vědomě. A stejně tak vědět o tom, kdy dýchám povrchně a kdy si moje tělo zaslouží zaměření na dech pro zklidnění tělesných reakcí (stres, tréma, ...).
  
  
• Zajímat se o ostatní lidi - Za život potkáme nespočty lidí a síť kontaktů je něco, co se nikdy neztratí. Kolikrát si slyšel: "Nemáš známého doktora?"" Neznáš nějakého řemeslníka, co umí podlahy?", "Nevíš o někom, kdo by dokázal zařídit XY?". Nejde tady primárně o protekci, ale tvořit si síť kontaktů, kterým ty můžeš být nápomocný a oni naopak Tobě, je smysluplná činnost. Zároveň razím heslo, že každý člověk ví něco, co ty ne. Každý, koho potkáš, Tě něco může naučit. Cílem je tvořit hlubší spojení. Přečetl jsem nespočty knížek o manipulaci, o psychologii i sociologii a můžu vám ušetřit spoustu času tím, že prozradím, že nějaký dlouhodobě fungující trik, jak ovlivňovat lidi, neexistuje. Ano, je spousta manipulačních technik, některé velmi efektivní, ale vše má svou životnost, protože člověk je vybaven intuicí, která ho varuje před "divadlem" a neautentickým chováním. Někomu to trvá méně času, někomu více, ale ostatní vás vždy dříve nebo později "prokouknou" (pokud teda nejste od přírody velmi charismatický psychopat). Jediným způsobem, jak tvořit kvalitní vztahy, je upřímně a nezištně se zajímat o ostatní. Nekalkulujete s tím, jak by vám někdo mohl být prospěšný, ale upřímně chcete poznat jeho osobnost, názory a postoje. Konkrétní rozbor, jak se z povrchních debat o počasí dostat k hlubším tématům je na samostatný článek, který se tu jistě do budoucna objeví.
  
  
• Přestat pít "energeťáky" - Neexistuje nápoj, který by nám vyráběl energii. A už vůbec ne, když je to jen směsice kofeinu, cukru a dalších látek. Prostě stimulanty jsou takový "úvěr". Půjčujete si energii, kterou jste ještě nevytvořili, jedete "na dluh". Každý máme jinou míru tolerance, a tak někomu může přijít tento bod nesmyslný, protože vypije šest plechovek a tři kafe a necítí nějaký extra rozdíl. Naopak jsou i tací, kteří se po větší dávce kofeinu cítí úzkostlivě. Nicméně tělo nemá fungovat stylem, že je ho potřeba ráno "nakopnout" kafem nebo energeťákem. V případě, že člověk ráno "nefunguje" bez dávky kofeinu, je na místě se zamyslet nad úpravou lifestylu.
  
  
• Budovat disciplínu a vytrvalost - Je jedno jaký máte talent nebo kde je vaše výchozí pozice. V dlouhodobém horizontu vyhrávají ti nejvytrvalejší s nejlepší disciplínou. Naučit se udělat to, co je potřeba udělat, bez ohledu na vaše vnitřní rozpoložení, náladu nebo motivaci, je nejzásadnější základ úspěchu. Život není sprint, ale maraton.
  
  
• Sledovat své návyky - Moje nejoblíbenější aplikace (pro Android) v telefonu je Habit Tracker (český název: Zvyky). Jedná se o seznam, kde si lze nastavit návyky a jednoduše je "odškrtáváte" na denní bázi. Lze si nastavit, jak často byste daný návyk měli vykonávat, přidat poznámky nebo připomenutí. K dispozici jsou pak různé přehledy a statistiky, jak si s daným návykem vedete.
  
  
• Odnést si telefon a všechnu elektroniku z ložnice - Tohle trošku volně navazuje na bod první. Modré světlo před spaním rozhazuje naše hormony, protože naše tělo "mate" (Je 23:00 a plná nálož světla z mobilu říká našemu tělu, že je poledne). K tomu stačí přičíst sledování sociálních sítí, které v nám vyvolává emoce, a máme zaděláno na nekvalitní spánek.
  
  
• Učit se cizí jazyky - Nejlehčí učení je v dětství, ale i ve dvaceti je učení rozhodně lehčí, než o deset nebo dvacet let později. Proto je dobré toto období "nepromeškat". Umět mluvit jinou řečí je užitečná dovednost a zároveň je to skvělý trénink mozku. Samozřejmě nejlépe funguje praxe, a to používání jazyku na denní bázi v cizí zemi.
  
  
• Investovat do sebe - Nejlepší investice na světě jste vy sami. Ať už jde o rozvoj určité odbornosti nebo třeba záliby, vše se vyplatí. Kurzy, semináře, knihy, vše má svou hodnotu.
  
  
• Jít svou cestou - Nepodlehnout mylné iluzi, že vždy musíte zapadat. Neřídit se tím, co je "normální". Tuto normu určuje většina a ta se často plete. Skutečný vliv na chod světa měly vždy ty osobnosti, které se nebály opustit dav a jít svou vlastní cestou.